Archiv rubriky: Česko

utizuuuizoiuujk

Česko

Čas letí jak fichtl z Grossu a už je tady 7. ročník. Letos jsme si řekli, že to bude taková oddychovka. Objedeme české nej (nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější, nejvýchodnější, nejvyšší a nejnižší místa ČR), při tom navštívíme Německo, Rakousko a Slovensko. V plánu bylo maximálně 250 km denně. Ubytování v chatkách nebo ubytovnách. Tím můžeme  jet na lehko bez stanu (jenom spacák, kdybychom nedojeli). Nejpozděj kolem páté v kempu.Sluníčko, zahrádky, pivečko no prostě pohoda. Jak prohlásil Mirek ?Stroje už jsou vychytané, což prověřilo Chorvatsko, takže čeho se bát?.

Start byl naplánován na 12:00hod 20.6. 2014. Jako vždy z váhy Vápenky. Letos nás jede devět. I když Petr kvůli promoci synátora jede jenom do Liberce a pak se dostaví až do Hovězího.

 

Ještě, než jsme najeli na váhu zjistil Petřík,že má prasklý stojan. Oprava velmi rychle vyřešena. Již tradiční vážení (stroje 600 kg, celkem 1146kg ? pouze 7 kusů). Samozřejmě se s námi přišel rozloučit náš Pan ředitel. K přání šťastné jízdy nám na cestu přidal opět naďitou obálku. Za obojí mu moc děkujeme.

Dvanáctá odbyla, tak vyrážíme.

V Lošticích přibíráme Radka a snažíme se dovolat Martinovi, který účast úplně nepotvrdil. Po čtvrt hodině dorazil.Kupředu v plné sestavě.

Dnešní cíl je Náchod.

Na první čůrací zastávce v Hanušovicích už Radek mění karbec. Vraťa si začíná stěžovat na vyskakující trojku. Je kolem 14°C a před námi černé mraky ležící na kopcích. Vodě se naštěstí nějakým zázrakem vyhýbáme. V Králíkách začínám hledat nějaký motorest.

První otevřený je až ve Vlčkově před Pastvinama. To už trochu prší a začínáme být prochladlí. Jen zastavíme před vchodem, už nás babka hospodská tlačí dovnitř. Vevnitř už chápeme, proč o nás tak stála. Jsme tady až na dva důchodce sami. Špína, hnus, místní čokl chčije na koberec pod stoly. No prostě chuťovka. Ale i tak dáváme čaj a smažák. Radši si nepředstavujeme, jak to vypadá v kuchyni. Mezitím přestává pršet.Jen přejedem kopec na Pastviny míjíme v zatáčce nádhernou hospodu.Někdy je lepší si počkat. Někde u Dobrušky začíná ztrácet Jindra. Při tankování zjišťuje, že se mu zavřelo sání na karbcu. Vraťa už oživuje nohu namoženou dořazováním vyskakující trojky.

Za 4hodiny a 26 minut čistého času jsme v kempu Náchod ? Běloves. Už cestou nám Radek tlumočil pozvání jeho švagrové na grilovačku. Bylo nám to blbý, ale nakonec jsme šli (pěšky). Kdyby jsme věděli, že je to přes celý Náchod tak to určitě vzdáme.Radek už měl cestou strach,že ho ukamenujem.My zase,že tam kvůli hladu nedojdem. Grilovačka se v tom počasí nekonala.

Ale co nás čekalo v domě za tu cestu rozhodně stálo. Takový raut nemá ani Zeman na hradě. Paní domu si s tím pěkně vyhrála. Ještě jednou jí za všechny nacpaný pupky moc a moc děkuji. Do kempu jsme se už nějak dokutáleli.

 

2. DEN

Ráno už to vypadalo, že pojedeme se sluníčkem.

Než jsme se všichni probrali a sbalili, zajel si Jirka na skok do Polska, aby si mohl nalepit polskou ?PLku?. Vyrážíme v 7:10 hod směr Sněžka. Hned na prvním kopci za Náchodem zpomaluje Jindra. Deset kiláků od kempu a už stojíme. Vypadá to na skříplou hadičku od benálu, ale nakonec je to asi karbec.To jsou ty nejhorší opravz.Pokus,omyl. Zhruba po hodině pokračujeme. Opět kosa a fouká. Míjíme povědomé nápisy na cedulích.Pak mně to dochází. Babiččino Údolí. Na návštěvu,ale není čas. Když čekáme na zbytek výpravy, kousek před parkovištěm pod Sněžkou vidím přes obrazovku kamery jak Jirka těsně míjí Jindru. Jen to zakvičelo a Jindra stojí. Kouslý píst.Takhle jsem to ale ještě neviděl.

  http://img1.rajce.idnes.cz/d0102/10/10037/10037663_64600124eb1714b5c00fbeca70b4d023/images/IMG_8342.jpg?ver=2

Po schlazení dojíždíme až k lanovce na Sněžku. Je 13°C. Na vrcholu ale jenom jeden a navíc fouká tak, že nejede vrchní lanovka. Pěšky tam rozhodně nepolezem.Navíc na lanovku je fronta,jak kdysy na maso. Nakonec hned první ?nej? vzdáváme. Otáčíme stroje a pokračujeme na Ještěd.V Jánských Lázních máme jed doprava na Vrchlabí.V cestě cedule objíždka.Chvilku se rozmýšlíme,ale nakonec ji zkusíme projed.Stoupák jak hovado.

Nahoře na Hofmanově boudě je cesta pořád volná.Až dolů při sjezdu najíždíme na opravovanou silnici.Pár pracovních strojů musíme objed příkopou.Zapár týdnů jsem tady jel s mamčou na GSu,samozřejmě poobjíždce a světe div se ůplná rovina.Já si vždzcky vyberu tu horší cestu. Po tankování na pumpě v Jablonci nad Ohří nemůže rozjet svůj stroj Jirka. Zkouší zapalko. Aby v tom nebyl sám mění Radek zase karbec a Martin na pařezu prví čtyři špice. Zhruba po hodině a půl popojedem kousek do hospody na oběd.

Restauraci nám doporučila pumpařka a stálo to za to. Super svíčková k tomu trochu tepl a ještě pěkná obsluha.

Ještěd vidíme až v pozdním odpoledni. Je sice kosa ale i tak se některé stroje v tom předlouhém kopci koušou. Po četných zastávkách se postupně scházíme na spodním parkovišti.Projíždíme snad stále červeně svítící semafor,který má ukazovat obsazenost horního parkoviště.Nahoru už vyjíždíme společně.Není to tak daleko,jako když se jde pěšky. Jsou tady jen dva motorkáři (jeden z nich náš krajan-zdravím) a pár zmrzlých turistů. Taky se už nějak smráká. Definitivně odchází GPS-ka. Cestou do kempu v Jablonném v Podještědí se nám na dvě minuty ukázalo sluníčko a konečně se oteplilo. V 19:30 hod jsme na místě.

Při čekání na recepci se na nás vrhlo stádo bab. Mají tady sraz kámošky z facebooku. Kdyby byly o 20 let mladší a o 40 kg lehčí, bylo by to zajímavější.V hospodě nás obsluhovala mladá pinglice,asi na brigádě.Než natočila devět piv ,první už z nich mněli benzín.Chvilku jsme jí to se snažily naučit,ale bezvýsledně. Večer Mirek vlezl omylem do dámské umývárky. Zrovna když vylezl bez ručníku ze sprchy, vešla tam nějaká paní. Chudák z toho byla celá v šoku a hned kontrolovala cedulku na dveřích, jestli je správně. Byla. Jak byl rozjetý, ještě skočil v chatce šipku na ležícího Martina. Divím se, že to chudák přežil bez následků.

 

3. DEN

Ráno nás vítalo sluníčko.

Vypadalo to na krásný den. Než jsme se vymotali, už je zase hnusně. Vyrážíme v 7:45 směr Šluknov. Na benzině se s námi loučí Peťa, který se vrací sám  na promoci.

Před Šluknovem už zase mrholí. Zastavujeme u Penny a snídáme.Radši hlídáme stroje.Je tady dost černo. Martinovi volá manželka,že jim doma asi utíká plyn.Další den volala,že je to asi odpad a nakonec se z toho vyklubala vybouchlá paštika ve střevě zakutálená pod linkou. ?Už? je 15°C. Blížíme se k nejsevernějšímu bodu ČR. Silnice končí zákazovou značkou. Dál můžou jed jen kola. To my skoro jsme. Jedu jenom podle telefonu. Tady už jsou jen samé polňačky, takže jedem naslepo. Ptáme se kolemjedoucího traktoristy na cestu. Sám tam prý nikdy nebyl, ale všichni prý chodí  tam přes tu pastvinu. Louka se zvedala do lesa a tam se cesty začaly dělit. Následovalo docela enduro. Někteří rozumě počkali dole zbytek se to snažil zdolat. S Radkem jsme tam skoro dojeli jenže cesta skončila a les byl dost hustý.Navíc začal prudce klesat. Podle mapy v telefonu scházelo tak 200m. Dál to  nešlo a na hledání nové cesty už nebyl čas. Tak jsme vlastně zase vzdali. Při sjezdu jsem zapomněl, že nesedím na XTéčku, ale na staďáku a při sjíždění jednoho z mnoha balvanů jsem zplacatil koleno výfuku. Naštěstí to nějak zásadně nesnížilo výkon.

Jen co jsme vyjeli do Německa, začali objížďky. Místo po rovině městečkem nás to žene do pořádného stoupáku. Při sjezdu do města nás natáhla GPS zase zpátky ke hranicím. Kvůli jednosměrkám si ten kopec musíme dát ještě jednou. Po vymazání průjezdního bodu už jedeme správně.

Jen sjedem do dalšího města, stojí Radek. Něco se zapalkem.Jsme ve východním německu.Poznáme to podle trabantů,kterých je tu ještě dost. Po pěti km stojí Jindra. Rozlomené kladívko. Aspoň se můžeme kochat pohledem na magickou okolní krajinu.Nevím proč,ale připomíná mně to tady pravěk. Sjíždíme k Labi.Jedem po pravém břehu a už jsme zase doma. Projíždíme Hřenskem. Další náš cíl. Tentokrát nejnižší bod ČR.

  

Hledáme místo na zaparkování. Všude lidí jak kamení. Ale jinak je tady krásně.Nevím,kam se dívat dřív.Ještě kdyby zrušily tu šanghaj štráse.To poutové zboží všude kolem,to tady dost kazí.Z obecního parkoviště nás babka vyhání s tím že mají plno. I když by jsme se určitě někde vmáčkli. Za místo pod skalním převisem patřící protější hospodě se nám nechce dávat 100ku za hlavu. Nakonec na nás volá chlápek od stavební buňky ať zaparkujeme tam. Za parkování nic nechtěl a ještě nám pohlídal věci. Aspoň dostal pár čtvrtek slivovičky. Moc mu chutnala. Teď už pěšo na lodičky.

Když už jsme se doplazili krásným kaňonem ke kase, zjistili jsme, že vodní cesta trvá moc dlouho. Převozník nám nabídl kratší trasu k vodopádu a zpět. Ale ten debil v kase se začal rozčilovat,: ?Nepřichází v úvahu, je to proti předpisům atd.?. Nezbylo než se zase vrátit a pokračovat v cestě. Trochu jsme museli překopat itinerář. Hodin přibylo a po původní trase to máme daleko a ještě po kopcích. Dnes musíme do Hradce u Kadaně. Vypouštíme tedy holky v Dubí 🙂 a jedeme po rovině kolem Labe. Opět hledáme hospodu na pozdní oběd. Kousek před Lovosicema zastavujem na jídlo U Kulaté báby.

 

Musíme i kvůli Martinovi, který zase mění pár špic. Přímo proti zahrádce je přívoz. Super věc. Pramice vozí auta,cyklisty i pěší a přitom nemá motor. Je ukotvena na dlouhém lanu a jenom mechanickým pootočením lodi ji proud dotlačí na druhou stranu. Ještě voláme do kempu, ať nám schovají nějakou véču. Martin se už  plazí jen silou vůle. Na místo dorážíme v 19:50.Na recepci nás vítá „indiánka“.U chatek od ní dostaneme instrukce, jak postupovat ve sprše.Bohužel nechce ukázat na živo.Já bych do toho šel.

Při kontrole stroje Martin zjišťuje, že hlavičky špic, které končí v bubnu se ulomily a napadali mezi buben a obložení, takže ho ještě pěkně poničil. Nevýhoda pařeza. Už nemá origo špice tak začíná upravovat Markovy ze staďáka. Jindra ještě sundává volný zadní blatník. V kempu jsou všichni grogy po včerejší country akci. Dáváme si hnusný guláš dvě piva, sprchu (sami) a jdeme spát.

 

4. DEN

Konečně sluníčko.

  

Je sice jenom 12°C ale hned to vypadá líp. Z Kadaně míříme na Vejprty a dál do Němec. Hned za Kadaní se mi začíná hádat staďák. Řeší to nová svíčka.

Německem se vracíme na Hranice a Aš. Přesný nejzápadnější bod ČR už nehledáme. Po zkušenostech ze severu bereme jen silnici. Vraťa se ještě chce cestou stavit v Mariánských Lázních, kde byl na vojně. Zastavujeme teda u bývalého autoparku. Teď je v něm hromada firem. Vrátný ho však na fichtlu dovnitř nechce pustit a pěšky se mu tam nechce.

Než se rozjedem, zklouznou mě oči na Jindrovu kyvku. Pravá strana úplně přeražená. Navíc mu upadává kryt řetězu. Ptáme se vrátného, jestli tady někdo nemá svářečku. Ten posílá Jindru s Vraťou, který to tam ještě trochu zná, k autoklempýři.Ted už můžou na strojích.  Za deset minut jsou zpátky. Zavařeno a natřeno.

Jindra přidává kryt řetězu k blatníku na bednu a pokračujem. To teda vyšlo. Cestou ještě nějaký odtrh a svíčka.

Do kempu Sycherák u Borku dojíždíme v 20:05. Pěkný kemp a zatím nejhezčí chatky. Už je tady i dost lidí.

Na zahrádce u okýnka s dobrým menu sedíme dlouho do tmy. Jindra ještě utahuje šrouby na motoru, které mu už žačaly odcházet.

5. DEN

Vyrážíme v 7:15 směr Folmava.

Teploměr ukazuje 11°C. Tankujeme na pumpě před celnicí. Jindra přímo u stojanu ladí odtrh.

Na parkovišti se k němu přidávají další. Než doladí, navštíví nás celník. Napřed jsme mysleli že nás jde vyhodit z placeného parkoviště, ale přišel si nás jenom vyfotit. To tu prý ještě neviděl. Navíc nám poradil, kam si zajet pro snídani a proviant na cestu. Za konzumem snídáme. Kecají tady s náma dva místní důchodci.Samozřejmě o fichtlách.Každý ho měl doma. Martinovi se vysere pták rovnou do zrovna otevřené hořčice. Po vjezdu do Německa začínají opět objížďky. Honí nás po šílených kopcích. Martin jede jen na přední brzdu,aby ještě víc neničil tu zadní. Na pařezu jsou dost slabé a při jednom prudkém sjezdu se mu od ní kouří víc než z výfuku.Další objíždka. Benzín ubývá a do cíle čím dál dál.Trošku hledáme cestu.

Jirkovi upadvá indučka, Jindra mění trysku a ladí spojku.

Při chlazení v jednom objížďkovém kopci zjišťuje, že nemá kuličku na vypínací tyčce spojky. Všichni prohrabávají náhradní díly až ji kdosy najde. Marek mezi tím našel schovanou keš. Přidali jsme do ní naši vizitku a poznámku k těm zas…aným kopcům.

Při čekání  na vrcholu nekonečného stoupáku kousek před Strážným přivážejí kluci Martinovu značku. Vibrace na špice chudého kola ji protrhly i přes hlavy šroubů. Značku dává do batohu a sjíždíme zase k nám. Hned za čárou začíná pršet. Potkáváme první ?sociální pracovnici“. Je dost opálená a hnusná jak noc. Víc zubů má i moje přední kolečko.Ani lopatu bych si o ni neopřel. Kousek níž jsou ještě další dvě. Ty už jsou lepší.

Míjíme ceduli restaurace. Okamžitě zamíříme k ní. Hlady už šilháme. Jen se posadíme na terasu, protrhnou se mraky úplně. Než dojíme teplý objed naštěstí už jen mrholí.

Už jen po jedné servisní zastávce (Vraťa odtrh) dojíždíme do kempu Olšina na Lipně. Marin opět doplňuje dráty v prořídlém kole.

Je příjemný večer. Jdem do kiosku na rybu a pivko.Bude konec světa.Jindra si místo piva dává čaj!

 

6. DEN

Ráno vyrážíme v 7:30. 14°C. Stroje tlačíme kus od chatek, abychom nebudili kojence v boudě pod náma.

   

Ještě se jedeme podívat do Krumlova. Cestou s obavami sleduji černé mraky, valící se našim směrem. Počítám že uděláme pár fotek a rychle zmizíme,než to sem dorazí.

Jenže někteří kluci si chtěli prohlédnout centrum a koupit proviant. Než jsme vylezli z obchodu,  voda nás dohnala. S Markem jsme běželi aspoň zakrýt sedadla a schovat přilby.

Víc jak  hodinu jsme stáli pod přístřeškem a čekali, až to přejde. Hodin jak na kostele, déšť trochu zeslábl ,tak musíme vyrazit. Všichni do nepromoků. Teda až na Martina, ten je s sebou nebral. Tak si udělal aspoň nepromokavé pončo z plachty na moto.

 

Ještě jsme nedojeli za značku Krumlova, zastavil Marek. Staďák neháže jiskru. Mění všechno možné. Mávají na nás promoklí vodácí plavící se po Vltavě. I nám pořád prší za krk.Motor se rozbíhá až po nasazení mého zapalka. Zdržení zhruba další dvě hodiny. Nejjižnější bod ČR míjíme jenom po silnici i když by měl být jen pár stovek metrů od cesty. Jsme rádi, že v té vodě ještě jedem. Dál v Rakousku vodu střídá sluníčko a dokonce 20°C. Poprvé za celou cestu.Blaženost však netrvá nějak dlouho. V jednom dlouhém stoupání Marek zase stojí.

Znovu různé pokusy. Nakonec kondík. Stojíme dýl jak hodinu. Pomalu přestávám věřit, že do Znojma dojedem. Aspoň se na sluníčku ohřejem a trochu usušíme. Cestou nás zase dohnala voda. Zastavujem na oblečení nepromoků. Marek už zase nenastartuje. Teď už se opravdu loučí s postýlkou v ubytovně.Po dešti se ochladilo a je vlezlé vlhko. Aspoň už končí velké kopce. Zastavuje Vraťa. Jenom svíčka. Při přeskakování příkopy na čurání si stoupnu na gábl od sluchátek z telefonu. Moje ucho,asi vydrželo, ale sluchátko ne. Před soumrakem projíždíme hranice ve Vratěníně. Okamžitě poznáváme že jsme doma. Mám pocit, že mě z té cesty upadnou ruce. Začná nám fučet do zad, Letíme jak o život. Motory se i do kopce úplně přetáčí. Před Znojmem ještě dochází Markovi a Jirkovi benzín.Jen dolijou ze zásob. Už je tma a Jindrovi na fichtlu nesvítí vůbec nic. Tankujem hned na kraji Znojma. Martin nemůže ani chodit. Celou dobu jel jen v mokrých riflích. Při odbočování na světlech kousek od ubytovny mně jen těsně míjí debílek v Audině. Na ubytovně jsme za pět minut deset.Zvládli jsme to.Fuj ta představa spát v vom hnusu někde v čekárně. Večeři už nám ale nikdo neuvaří. Poslední záchrana je pizza na objednávku. K tomu kupujem po dvou lahváčích z místního bufáče. Martin se půl hodiny rozehřívá v horké sprše. Po několika kotlích slivovice usíná „v bezvědomí“. Má ho ještě ráno. Nejhorší den celé cesty. Dnes si to vyžral hlavně Marek.

 

7. DEN

Ráno lehce obhlídneme stroje. Večer na to nebyl čas. Vraťa povolená svíčka, Martin opět pár špic.

Vyrázíme v půl osmé směr Hevlín. Sluníčko svítí, vítr do zad, co víc si přát. Na odbočce na Hevlín zákaz a cedule objížďka. Dyjákovice uzavřeny. Jedeme tedy až na kraj Lechovic a uhýbáme doprava. Jenže dojedem zrovna na kraj těch uzavřených Dyjákovic. Silnice úplně vykopaná. Nedá se nic dělat, musíme to nějak projet. Jedem kousek po makadamu. Potkáváme pár dělníků. Říkají, že projedem. Jenže na druhém konci dědiny nás málem uplácají lopatama. Zrovna tady pokládají asfalt. Otáčíme a zkoušíme uličku mezi baráky než nás někdo trefí. Dostáváme se na polňačku za humna. Tady může Marek v klidu opravit utržený drát od světla. Cesta nás dovede bezpečně kolem vinic až za dědinu. Teď zase kousek Rakouskem. Pěknou krajinkou kolem zříceného hradu směr Valtice.

Při dobržďování v uličce Schrattenbergu Martin musí zašlápnout i zadní brzdu a přechází o další dávku špic. Dojede horko těžko na hranice.

Přímo na bývalém přechodu vydělává obě kola a čachruje se špicema. Už jich tam má jak not na buben. Zastavuje u nás angličan na kole. Moc mu nerozumíme.Aspoň nějaká slůvka chytá Jirka.Z těch jsme pochopili, že jede taky okolo ČR, ale opačně. Je to novinář. Fotí si moje chlazení s tím, že to vyjde v britských novinách. Nabalený byl víc, než my. Vůbec nezávidím jeho nohám. Když Martin nahradil 6 špic, sjeli jsme z kopce 200 m do hospody na oběd.

Taky mohl ten kousek vydržet.Mohli jsme ušetřit čas. Ale naše Morava už na nás byla hodná.

Někde za Veselým nad Moravou se Martinovi roztrhla značka na dvě půlky. Asi důsledek toho, jak ho Radek zezadu otloukal. Cestou už jen Radek utahoval zrcátko a Mirek měnil svíčku. Vše v pohodě až těsně před odbočkou ke kempu v Hovězím. Minul jsem ji. Jak jsem začal brzdil, vzadu to nečekali a poslední Mirek to musel zašlápnout tak, že se mu utrhla reakce brzdy.

Nasekla kyvku a lanko se namotalo okolo osky.Nebyl moc nadčenej.

V kempu nás už vyhlížel Petr na kterého se nejvíc těšil Martin. Vezl mu totiž nové špice. Po složitější proceduře s ubytováním (kemp vede turistický klub důchodců) vybalujem. Chata je velká a pěkná. Vlezem sem všichni kromě Jirku. Ten má sólo boudu. Tím, že jsme přijeli už ve čtyři můžem jít konečně po sprše vklidu na pivko.

Teda až na Jindru, který jel zase shánět svářečku. Znova mu začala praskat ta ruplá kyvka. V kolibě sedíme asi do půl dvanácté. Je tady velmi,velmi příjemně.Jen ty záchody v patře. Rovnou si objednáváme na sedmou snídani.

 

8. DEN

V klidu vstáváme. Snídaně už je nachystaná. Vypadá to na krásný den. V 8 vyrážíme na Radhošť. Kopec je to pořádný. Hned dole zapínám chlazení. Občas potláčím Martina, aby nemusel řadit za jedna. Kopce mu fakt jdou..

Nahoře čekáme na ostatní než cestou vychladí. Stroje necháváme u kraje cesty a dál už musíme pěšky.Není to zrovna kousek.

 

Mrknem na valašského boha Radegasta a vyhořelou chatu Libušín. Dolů to má těžký Mirek. Jede jenom na přední brzdu. Kdyby mu prasklo lanko tak se zabije.

Jen sjedem,už zase stoupáme. Přechod Bumbálka. Na Slovensku už chodí děcka ze školy s vysvědčením.Cestou zase někdo stojí.Už ani nevím proč. U Jablunkova míjím hnědou ceduli k nejvýchodnějšímu bodu v ČR. Nějak mě vůbec nedochází, že by jsme ho tady našli. Když mě to konečně docvakne, jsme dost daleko. Sice zastavujem kvůli svíčce a zachvilku svačince,ale už se nám nechce do toho kopce vracet. S vyhlídkou dalších poruch míříme radši na Opavu. Škoda, už se nic neporouchalo a cesta byla samá rovina. Jenom Třinec byl zasekaný. První prázdninový den. Jeli jsme kolem železáren nebo co to bylo. Mysleli jsme, že ten komplex hoří. Lidi kolem byli ale v klidu, tak je to asi normální.

 

10 minut po šesté už jsme před ubytovnou Slunečnice. Přijemná majitelka nám nabízí spaní v druhém prázdném křídle. Prej jsou „kluci trochu? hluční. Po 10 minutách jsme pochopili. Přijely dodávky a z nich vystoupila tma. Sice jsme fichtly zamčely, ale moc jsme nevěřili, že je ráno najdem. Nakonec to bylo v poho. Byli to slovenští cigáni, kteří narozdíl od našich musí dělat. Dali dvě piva a šli zpívat na pokoje. My jsme se na zahrádce zdrželi trochu dýl. Domů už to máme kousek, tak nás už nic netlačilo.

 

9. DEN

Než jsme vstali ?kluci? už byli v práci. Stroje tam jsou. V klidu odjíždíme v půl osmé. Je 17°C a fouká do protivky jako prase.Martin strácí taky kryt od řetazu. Všechny kopce jedeme v leže na řidítkách. A že jich tady je. Snídáme v Bruntále u marketu.

Už jen pár desítek kiláků a otvírá se před námi naše rodná Haná. Po těch všech problémech, hnusným počasí a 1966 kilometrech jsme v 11:00 hod VŠICHNI doma. Tohle byl nejnáročnější výlet, co jsme zatím jeli. Přitom to mělo být přesně naopak. Ale nakonec to bylo hezký. Už se těšíme na další,asi ještě těžší.Ale o tom zase až za rok.Když všechno klapne.

suma sumárum.

1 den:159 km   4,26hod čistý čas                                                          stadionek sežral 29,2 l benzínu

2 den:200 km   12,20 hod celkový čas                                                video v rubrice foto.

3 den:241 km   12,05 hod

4 den:281 km

5 den:258 km   12,05hod

6 den:261 km   14,25 hod

7 den:230 km   8,35 hod

8 den:238 km   10,10 hod

9 den:98 km   3,30 hod

celkem 1966 km


Kratší verze

 


Celá verze